Cesta: Titulní stránka > Obec > O obci > Informace pro turisty > Rozhledna Rosička
Spolková činnost
Shodné zájmy lidi
sbližují, podněcují je ke vzájemným schůzkám, výměně názorů a zkušeností a
často také k zakládání společných organizací. Proto dnes vedle sebe působí
spolky politického, kulturního, sportovního, sběratelského, chovatelského i
jiného zaměření.
Nejstaršími spolky na našem území byly, kromě spolků církevních, řemeslnické
cechy. Šlo o společnou organizaci řemeslníků stejného či obdobného
profesionálního zaměření, které spojovaly stavovské či hospodářské zájmy,
jež mohly být nejlépe uspokojovány právě prostřednictvím cechovní organizace.
Cechy bylo možno zřizovat se souhlasem majitele panství nebo dokonce samotného
panovníka pouze tam, kde bylo více řemeslníků stejného či obdobného
profesionálního zaměření. V Sázavě tomu tak nebylo. Bylo však možné a také
žádoucí, aby byli jednotliví řemeslníci vesnických obcí začleňováni do cechů
městských. Tento způsob byl užíván celá staletí i pokud šlo o Sázavu.
V Přibyslavi nacházíme mezi konečnými schvalovateli cechovních artikulí (pravidel)
Viktorina z Kunštátu /rok 1480 - hamerníci/, Zachariáše z Hradce /1554 - ševci,
1559 - krejčí a postřihovači, 1577 - kováři, kosaři a tepaři, 1578 - mlynáři,
pekaři a koláčníci/, Jana Žejdlice ze Šenfelda /1607 - řezníci/, Ferdinanda
knížete z Dietrichsteina /1670 - soukeníci, 1694 - hrnčíři/.
Pokud se v Sázavě vyskytovali řemeslníci tohoto zaměření, byli v uvedených
dobách členy přibyslavských cechů. Je prokázáno, že sázavští mlynáři byli členy
cechu mlynářského a pekařského. Ještě v roce 1836 jsou v seznamu cechovních
mistrů v Přibyslavi zapsáni dva sázavští mlynáři, a to: Josef Špinar a Jan
Janáček. Kromě nich jsou zde jména mlynářů z České Bělé, Pohledu, Pořežína,
Velké Losenice i odjinud. V knihách cechu řeznického je také zmínka o mistrech
řeznických ze Sázavy a Velké Losenice.
Po zrušení cechovních zřízení v roce 1859 byla postupně zřizována živnostenská
společenstva, do nichž byli v Přibyslavi rovněž začleňováni živnostníci ze
Sázavy (mlynáři, řezníci, kováři a pod.).
Existence zájmových spolků v Sázavě bezprostředně po vydání říšského zákona č.
134 ze dne 15. listopadu 1867 o právu spolčovacím, není spolehlivě doložena.
Sice zde už řadu let učinkovala kapela, kterou vedl v šedesátých letech 19.
století učitel katolické školy Jan Mrázek, ale ta nebyla podle uvedeného zákona
za spolek považována.
Snad prvním spolkem ve smyslu citovaného zákona bylo Sdružení evengelické
mládeže, které se od roku 1890 scházelo v nedělní evangelické škole. V roce
1900 byl v Sázavě ustanoven Sbor dobrovolných hasičů, kteří si v roce 1904
zakoupili čtyřkolovou hasičskou stříkačku a pořádali pravidelně společná
cvičení.
V roce 1910 byla pod patronací velkolosenické farnosti ustavena společně s
Velkou Losenicí Skupina křesťansko-katolické mládeže a Odbočka katolických
zemědělců.
O existenci spolků politického zaměření či politických stran v Sázavě v závěru