Znak obce
Obec Sázava (odkaz na titulní stránku)

Obec Sázava Oficiální web


Vyhledávání

 

Dnes

Datum: Dnes je 6. 1. 2021, Čas:  19:02:44, svátek má Tři králové

 

Hlavní nabídka - rozcestník

Přeskočit nabídku  

Cesta: Titulní stránka > Obec > O obci > Znak a prapor

 

Války a jejich důsledky

 

 
 

Války a jejich důsledky

 

Pro středověké války bylo příznačné, že si vojska táhnoucí krajinou opatřovala obživu z místních zdrojů. Tak si počínala nejen vojska nepřátelská, nýbrž i vlastní. Kam se dostala, zabavovala všechno, co bylo k snědku, takže po jejich odchodu zůstávalo obyvatelstvo, pokud přežilo, často bez obilí i hospodářských zvířat. Pokud jim nebyla vypálena obydlí, mohli ještě mluvit o štěstí. Nepřátelskými vojsky byly vesnice vypalovány zcela systematicky proto, že byla „zbožím“ (vlastnictvím) určitého světského nebo církevního pána, jenž stál v dané době na opačné straně než vojska, která právě dané území ovládala.

 

V období husitských válek bylo území horního Posázaví včetně přibyslavska a žďárska  postiženo několikrát. Snad poprvé zde řádila vojska Zikmundova v roce 1422, když prchala od Kutné Hory a Německého Brodu na Moravu po porážce od Jana Žižky.

O dva roky později, v říjnu 1424, byla Přibyslav, bezprostředně po smrti Jana Žižky (11.10.1424), dobita, vypálena  a na 10 let se stala základnou husitských vojsk, jako jiná východočeská města. Husité Přibyslav znovu opevnili a učinili z ní základnu pro své občasné výpady proti moravským pánům, kteří podporovali Zikmunda v jeho nárocích na český trůn.

 

Největší pohromy přinesla pro naše země třicetiletá válka, která se rozpoutala ve většině Evropy po nešťastné bitvě českých stavů na Bílé hoře (8.11.1620). Podle střízlivých propočtů poklesl v Čechách během této války počet obyvatel přibližně na polovinu (na 800 tisíc) a na Moravě na půl milionu. V té době zanikly stovky vesnic a samot. V blízkosti Sázavy zmizela v té době vesnice Milíkov, jež se nacházela přibližně 2 km od Sázavy směrem na Nové Dvory. Po skončení války zůstaly všechny vesnice ve zbědovaném stavu. Mnoho zemědělských usedlostí i městských domů bylo pustých (opuštěných). V Sázavě zůstalo obsazených pouze 5 rolnických usedlostí, 6 chalupnických, zbyl zde 1 kovář a lidé ve 4 chatrčích s několika málo záhony půdy. Podle tehdejších zvyklostí se těmto lidem s minimálním množstvím půdy říkalo „zahradníci“. Nájemce panského mlýna Jan Kasal měl obytné stavení ve zcela dezolátním stavu. Desítky let trvalo, než se země částečně vzpamatovala. Mnohé polnosti zůstávaly ještě řadu let neobdělány. Nebyl totiž dostatek lidí ani tažného dobytka. V Přibyslavi bylo ještě v roce 1675 (27 let po uzavření Vestfálského míru) 35 usedlostí opuštěných. V průběhu války bylo město dvakrát vypleněno švédskými vojsky (1643 a 1645). Při druhém přepadu bylo téměř celé vypáleno. Pod městem tehdy zanikla vesnice Dvorce, která se nacházela v místech nynějšího poříčského dvora.

 

I další války, které vedlo Rakousko, do něhož naše země až do roku 1918 patřily, vždy těžce poznamenaly zejména venkovské obyvatelstvo. Zvláště verbování mladých lidí do vojska, konfiskování obilí, koní a dalšího hospodářského zvířectva pro válčící armády, vedlo k novému zbídačování poddaných. Byly jim ukládány stále větší robotní povinnosti a kontribuce (daně).

 

Sázavu velice těžce postihla i 1. světová válka. Dne 26.7.1914 (právě na velkolosenickou pouť) vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a 6. srpna i Rusku. Podle záznamů ve velkolosenické farnosti bylo ze Sázavy povoláno do armády 62 mužů. Kolik jich bylo z řad evangelíků se zatím nepodařilo zjistit. Z války se už nevrátili:

F. Černý, V. Hažmuka, F. Holcman, F. Janáček, M. Janáček, J. Jaroš, J. Jaroš, F. Jaroš, A. Jindra, F. Lacina, V. Ločárek, J. Macek, F. Milfajt, F. Milian, B. Pleva, F. Petr, J. Ptáček, F. Sobotka.

 

Válka také vedla ke strmému pádu životní úrovně lidí. Byl kritický nedostatek potravin, petroleje, prádla, obutí a mnoha dalších životních potřeb. Ceny neustále stoupaly. Od 22. srpna 1915 byly zavedeny potravinové lístky, na něž se však často nedostali nic koupit, neboť zásobování nebylo stále zajištěno. Z kostelů a kaplí byly zabavovány zvony. V Sázavském kostele ale zůstaly, protože se prý jejich zvonovina nehodila pro válečné účely. Z kapličky byl zvonek o hmotnosti 25 kg zabaven. Byl nahrazen ještě v roce 1918 zvonem ocelovým, který zakoupil od brněnské slévárny sázavský starosta František Cimpl za 250 Kč. Až v roce 1934 byl nahrazen dobrým zvonem z kvalitní zvonoviny.

 

Ani ukončení 1. sv. války nevedlo k výraznějšímu obratu k lepšímu. Muži se, kromě výše uvedených, vrátili z fronty, ale potíže se zásobováním trvaly stále. Lidé si k živobytí pomáhali všelijak. Častým byl polní pych. Kraj postihla epidemie chřipky, která podle země, z níž se Evropou šířila, dostala označení „španělská“. Snad ve všech obcích si vyžádala řadu obětí, zejména mezi dětmi a starými lidmi. V Borové zemřelo během necelého října 1918 celkem14 osob a v Přibyslavi 9. Údaje o počtu mrtvých v Sázavě nejsou zatím k dispozici.

Mezi lidmi kolovaly nezjistitelné miliardy téměř bezcenných rakouských korun. Nedalo se za ně skoro nic koupit. Obchodníci je odmítali přijímat. V té době se vyprávělo, že nějaká babka šla do Přibyslavi na jarmark s nůší plnou peněz. Když procházela lesem, přepadl ji lupič, vzal jí nůši, vysypal z ní peníze a utekl.

 

Krátce po vytvoření nového československého státu se stala hlavním problémem hromná nezaměstnanost. Zcela bylo ochromeno domácké tkalcovství plátna pro vídeňské firmy. Mnozí lidé hledali práci mimo svá obydlí a někteří dokonce emigrovali za prací do zahraničí.

 

 
Zodpovídá: František Ledvinka
Vytvořeno / změněno: 29.10.2018 / 29.10.2018
 

Kontext

Umístění: Složky dokumentů > O obci > Historie obce
 

Skrýt vyhledávací formulář «


 

Informace v patě

Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.

web & design , redakční systém